ZŠ Sedliště

Rozhovor s paní Kusákovou...

 

 

 

Bydlím v Kaňovicích číslo 58 a je mi 62 let. Měla jsem dva bratry a dvě sestry. Rodiče vlastnili pole a chovali krávy, jednoho koně, vepře, slepice, kačeny, psa a kočku. Měla jsem ráda všechny zvířata, ale nejvíce psa a kočku. Byla jsem nejmladší, proto jsem se velkých zvířat bála.

 

Hračky nám rodiče nekupovali. Měli jsme medvídka a hadrovou panenku. Hrávali jsme si s ústřižky látek, kelímky  a skleničkami, které už nebyly k ničemu. Na dvorku jsme hráli kuličky, chodili do lesa pod dům k potoku, kde bratři chytali raky a ryby a znovu je pouštěli do vody. Ve stodole jsme skákali do slámy a sena. V létě jsme sbírali v lese maliny a borůvky, v zimě jsme sáňkovali pytlích vycpaných slámou. Tím, že rodiče vlastnili pole a chovali zvířata, jsme měli k hraní velmi málo času, protože jsme museli pomáhat v hospodářství. Pomáhali jsme při žních, u mlácení pšenice a ovsa. Straší sourozenci pásli krávy, kosili trávu, poháněli koně. Okopávali jsme brambory, řepu a zeleninu. Děvčata pomáhala s úklidem v domácnosti, při vaření a pečení.

 

Do školy jsme chodili v Kaňovicích do jednotřídky pak do Lískovce, Šenova a Sedlišť.

 

Tradice: v květnu se stavěla májka, v lesíku se smažila vaječina. Byla to vždy velká švanda a všichni se těšili. Na louce před naším domem se pořádaly vesnické slavnosti nebo dětské radovánky. Na radovánky se rodiče poskládali (hlavně mouku, vajíčka, máslo…) a napekli koláče a zákusky. Maminky je pak prodávaly ve stánku s občerstvením. Ve škole nacvičovalo vystoupení. Tančili jsme Českou i Slezskou besedu. V zimě se škubalo peří pro děvčata do výbavy. Sešly se sousedky, povídali se různé příběhy a pověsti a taky se zpívalo.

 

Vánoce jsme trávili u velkého stolu a stromečku. Nejdříve před večeří jsme nachystali malé kousky chleba, jablek, cukru a šli je rozdat zvířatům do chléva. Pak jsme teprve večeřeli my. Vařila se úplně obyčejná jídla. Zelí, zasmažené polévky, brambory, nudle na sladko, krupicová kaše. Všem nám moc chutnalo. Dárečků nebylo hodně, ale každý něco dostal, aby měl radost.

 

Televize a počítače nebyly, bavili jsme se jinak než děti dnes, ale přesto máme na co vzpomínat.